čtvrtek 14. září 2017

Šupinová zbroj...

Spoiler: tento příspěvek není o brnířině.

Kdysi dávno, před devíti lety, jsem napsal pro server livinghistory.cz článek o výrobě šupinové zbroje, který věřím byl inspirací mnoha výrobcům.

Čas ukázal, že jsem špatně ušil podklad, respektive se plátěná tunika rozpárala v podpaždí a není ji možné opravit. Takže jsem se v létě pustil do výroby nové:


Jak je možné si povšimnout, dostal jsem se k zásobě větších šupin, než jsem používal původně. Nebylo jich ovšem tolik, aby mi vystačily na celou zbroj. Proto se na nové budou ve spodní části torza střídat řady šupin malých a velkých. Řady malých šupin jsou odpárané z původní zbroje a nově navlečené na řemínek. 

Rozparky budou na boku tak, aby bylo možné utáhnout zbroj opaskem (což je jinak velmi obtížné, protože je nepoddajná). Původně plánovaný rozparek po celé délce na zádech jsem nakonec zavrhnul, protože by zřejmě vedl k nežádoucímu rozevírání v oblasti šíje.

Pevně doufám, že se mi podaří tuhle zbroj dokončit během příštího roku.

neděle 9. července 2017

Co si sbalit na cesty

Je čas prázdnin, dovolených a výletů, je čas na odlehčený příspěvek. Tak proč se nepodívat na zoubek cestovní výbavě průměrného brníře, pokud by se snad vypravil na dovolenou na akci pro veřejnost. Není toho mnoho, kdo by taky na dovolenou na akci pro veřejnost jezdil s náklaďákem, že.

Základem je pořádný špalek, nebo aspoň stoleček co vydrží mlácení kladivem (moc jich takových neznám). Každý řemeslník ocení stabilní a pevný bod ve vesmíru! Proto sebou vozím verpánek, který je jako cestovní příslušenství neocenitelný - dá se na něm sedět, dá se rozebrat, pochopitelnou nevýhodou je vysoká hmotnost. Táhnout ho do kopce na zádech není nic moc. Výroba Bobr Kredl, kterému tímto děkuji. Kdybych měl stoličku, dala by se asi pracovní plocha vyrobit na místě z nepotřebného špalku, ale spoléhat na to bohužel nelze, ne všude vám vyjdou takto vstříc.

Zbytek vybavení se pak už vejde do truhličky. Tam najdou místo rozličná kladiva, drát, pytlíky s kroužky, kleště, hotové kusy pletiva, a tak dále. Pojďme si přehledně shrnout, co vlastně (u mně) znamená nezbytné minimum:

  1. Verpánek
  2. Děrovací jehla
  3. Protikus pro zplošťování kroužků
  4. Kleště pro jemnou práci
  5. Rozpracované pletivo
  6. Deska pro děrování
  7. Proděravělé kroužky
  8. Nýtky
  9. Skoby pro zavěšení nástrojů
  10. Kleště nýtovací
  11. Kleště usazovací
  12. Deka, aby nebolel zadek
  13. Spirálky a z nich nadělené kroužky
  14. Zploštělé kroužky



No, a víc toho není :-) Brnířina je kouzelná i v tom, že sebou taháte relativně malý počet věcí. Takový kovář je na tom jistě hůř. Jsou jistě řemesla, která jde dělat s o něco více minimalistickou výbavou, ale to už ponechám na vašem zvážení.


pátek 8. července 2016

Nesnesitelná lehkost (košilí)

Poslední dobou jsem zase trochu postoupil v dělání 4 mm kroužků, abych neztratil staré návyky. Kousek pletiva má aktuálně 256 kroužků. Hodil jsem to ze zvědavosti na váhu, výsledkem je 16,73 gramu. Tedy asi 0,065 gramu na kompletní kroužek:


Když se vrátím k dvojici článků o matematických aspektech brnířiny, znamená to, že tohle pletivo je úžasně lehké. Kroužkový komplet, který pro mě vyrobil Bobr Kredl se skládá ze 77.000 kroužků a váží 9,21 kg (kroužky jsou o něco větší a jiná síla drátu). Budu-li předpokládat, že při této velikosti by bylo potřeba kroužků 100.000, vychází mi hmotnost takového kompletu na 6,5 kg.

Pracnost ovšem roste nade všechny meze - pokud budu počítat tempo 15 kroužků za hodinu, znamenalo by to 6700 pracovních hodin. Při standardních 168 hodinách na měsíc máme práci na 40 měsíců dopředu :-)

pondělí 30. května 2016

Hrot jehly

Kolik andělů může tančit na špičce jehly? Tato otázka je sice původně míněna jako výsměch středověké scholastice, pro brníře však onen pověstný hrot jehly svůj význam přeci jen má, poměrně velký.

V příspěvku Probíjení kroužků jsem se věnoval tomu, jak vlastně do kroužku prorazit díru. Je to krok náročný na přesnost, a bohužel je velmi snadné při něm kroužek roztrhnout. Alespoň u mě je v tomto kroku největší odpadovost. Vyplatí se tedy věnovat pozornost každému detailu, v tomto případě geometrii hrotu jehly. Omlouvám pokud objevuji již objevené, ale znáte to, když o slepé uličce nevíte, jistě do ní zabloutíte.

Celou dobu, co se snažím o brnířinu, jsem používal jehly broušené způsobem který je vyobrazen níže, tedy hrot plynule se zužující do špičky:



Nedávno jsem však sledoval při práci brníře Bobra, který používá samostatné kalené jehly, a rozhodl jsem se zkusit pro hrot jehly trochu jiný tvar. Používám tenké vrtáky, zalepené do držátka, něco jako grafitová tužka, ale provedená v kovu. Poté, co jsem zkušebně jednu jehlu naostřil na jinou geometrii, výrazně mi klesl počet prasklých kroužků, zároveň se mi daří dělat daleko lepší - méně kuželovité - díry.

Rozhodně tedy doporučuji každému ostřit následovně: tělo jehly svírá dosti ostrý úhel, a na samotné špičce je malinký kužel cca 45 stupňů. Stačí po dobroušení hlavní části přejet hrotem po brousku, za současného otáčení jehly v prstech.


Samozřejmostí je jehlu po broušení naleštit a při samotném probíjení dírek mazat - voskem, olejem, čímkoli. V reálu pak jehla vypadá nějak takto, bohužel můj fotoaparát neumí lepší makro, proto prosím omluvte mizernou kvalitu fotky:




pondělí 15. února 2016

Přilba z Coppergate

Jedním z nejkrásnějších příkladů dobrého řemesla je luxusní anglosaská přilba, pocházející zhruba z 8. století našeho letopočtu. V roce 1982 ji málem rozdrtil bagr, který v Yorku (v ulici Coppergate) vykopal starou, dřevem obloženou jímku. Proto se také přilba dá na webu a v literatuře najít pod názvem Coppergate Helmet. Při uložení už byla přilba pravděpodobně poškozena, respektive částečně rozebrána. Kromě přilby byly v jímce nalezeny různé další, s ní však nesouvisející předměty. Po pečlivé konzervaci byla následně přilba v Britském muzeu rekonstruována.

Přilba tak, jak je po rekonstrukci vystavena v Yorkshire Museum

Pro nás je na této přilbě zajímavý hezky dochovaný závěs, onen kus kroužkového pletiva který má chránit krk nositele tam, kde už ho nechrání plech přilby. Dochovaný je samozřejmě relativní slovo - archeologické nálezy pletiva jsou často pouhé dutiny v hroudě rzi. V tomto případě je však pletivo zachované pletivo velmi dobře čitelné a dovoluje nám zjistit alespoň základní fakta.

Pletivo tvoří v současné době prakticky obdélník složený z 28 vodorovných řad, z nichž nejdelší má 81 kroužků; celkem se dochovalo 1947 kroužků. Výška (kratší strana) je cca 105 mm, na délku má závěs cca 470 mm, obojí podle aktuálního roztažení. Z několik děr je zřejmé, že kroužky nejsou dochovány úplně všechny, rovněž kratší strany jsou trochu roztřepené. Pravidelně se střídají kroužky nýtované a kroužky celistvé. Záměrně píšu celistvé; zda jsou skutečně svařované ponechám nyní stranou - viz úvaha Svařování - mýtus nebo realita?).

Všechny kroužky mají kruhový příčný průřez, nejeví tedy známky zploštění. S výjimkou několika větších kroužků použitých pro zavěšení na přilbu (viz níže) mají kroužky následující rozměry: nýtované průměrný vnitřní průměr 5.53 mm, síla drátu 1.07 mm. Celistvé jsou o trošku masivnější, nicméně jsou to setiny až desetiny milimetru: průměrný vnitřní průměr 5.54 mm, síla drátu 1.16 mm. Samozřejmě mezi kroužky existují malé odchylky, ale jako celek jsou velmi uniformní, což se dalo očekávat.

Co se materiálu pletiva týče, až na čtyři kroužky se jedná o železo. Kvalita drátu byla zkoumána za pomoci rentgenové mikrofotografie a došla k závěru, že se mezi sebou nýtované a celistvé liší množstvím vměstků (strusky); totiž že drát použitý na celistvé kroužky byl více homogenní a celkově kvalitnější. To by podporovalo hypotézu o svařování, nicméně na tento led se nechci pouštět a pouze konstatuji, že dávný brníř si přirozeně volil cenný drát tak, aby s ním neplýtval tam, kde větší kvalita nemá smysl.

Ony čtyři neželezné kroužky jsou ze slitiny mědi s "něčím" (přísady jsou dost variabilní). Tři se vyskytují na spodní straně pletiva (jeden je volný) a představují malou záhadu - zatímco dva jsou jistě nýtované, jeden je jistě celistvý (ke čtvrtému, volnému jsem tuto informaci nenašel). Může se jednat o opravy z toho, co bylo zrovna po ruce, nebo snad o pozůstatky lemování. Spíše však to první - slitina mědi je na přilbě použita ve velkém množství a nedává moc smysl, aby někdo například před depozicí odstraňoval vybrané kroužky a masivní odlitky ponechal. Vyloučit se ale zdobení s ohledem na zbytek výzdoby nedá, esteticky by bylo jistě působivé.

Poloha neželezných kroužků (šrafovaně; výřez z výkresu in TWEDDLE 1992)

Zavěšení na přilbu je provedeno dosti netriviálním způsobem. Schematicky jsem se mu už věnoval v článku Věšení závěsů. Kolem okraje přilby je nanýtován ohnutý pruh plechu, který je následně proříznut na způsob hřebenu, do ohybu je vsunut drát a na něj jsou pak ve výřezech navěšeny přímo kroužky pletiva. Jakkoliv je tento způsob výrobně náročný, má obrovské výhody ve snadné údržbě, protože drát je možné (s trochou námahy) vysunout a tím celý závěs od přilby odpojit, není nutné ničit kroužky, odstraňovat nýty a podobně. Rovněž je pohodlně možné zavěšení doslova vyladit tak, aby efektivně krylo partie které krýt má, a nikde se neshrnovalo nebo příliš nenatahovalo.

Situace zavěšení v nálezovém stavu (převzato z TWEDDLE 1992)

V době nálezu a jeho konzervace byl závěs připevněn pouze třemi kroužky poblíž pravé lícnice. Tyto kroužky jsou jednak celkem velké (síla drátu cca 1.2-1.4 mm, vnější průměr mezi 8 - 8.5 mm), jednak jsou opět z měděné slitiny. Lze předpokládat, že jejich účelem bylo právě a pouze zavěšení, proto je nepočítám k samotnému pletivu. Pokud je mi známo, nebyl u těchto slitinových kroužků nalezen ani opticky, ani pod rentgenem spoj, takže metoda jejich spojení je nejistá; osobně si tipnu nějaké měkké pájení.

Bohužel, tím pádem není zřejmé, jak byla celá horní řada vlastně připevněna po celé svojí délce - po krajních velkých mohly následovat běžné železné kroužky (viz kresba nálezového stavu), nebo mohly být nějak prostřídány se slitinovými:

Rekonstrukce možné podoby zavěšení (převzato z TWEDDLE 1992)

Za účelem vystavení bylo zavěšení rekonstruováno a doplněno tak, jak je vidět na obrázku níže. Je vhodné si připomenout, že se jedná o kvalifikovanou rekonstrukci (viz zavírané kroužky) a nálezový stav byl o dost horší.

Detail přilby ve vystaveném stavu

Závěrem mohu říci, že přilba z Coppergate představuje unikátní artefakt. Není tak známý jako spektakulární nálezy zlatých pokladů, ale svým významem je s nimi minimálně srovnatelný. Pominu-li nálezy kroužkových fragmentů nebo zbrojí z římských dob (Lexden, Verulamium, Arbeia, Vimose atd.), jedná se o neocenitelný zdroj informací o umění starých brnířů. Lze jen litovat, že se od roku 1992 neobjevila žádná další analýza, zejména celistvých železných kroužků - záhada jejich výroby nadále čeká na svoje rozluštění.

Literatura:
  • TWEDDLE, D.: The Anglian helmet from 16-22 Coppergate. Council for British Archaeology, Londýn 1992. Dostupné online.

úterý 2. února 2016

Kuriozity z minulosti

K brnířině patří i studium dochovaných nebo nalezených kusů zbrojí, pletiva a tak podobně. Nemohu odolat, abych se nepodělil o několik kuriozit, na které jsem během času narazil. A jsou to opravdu pecky - nevím v současnosti o nikom, kdo by to samé dokázal replikovat. Skláním se v úctě před mistrovstvím brnířů, kteří před několika stoletími tyhle skvosty vyráběli.

Čím víc nýtů, tím víc Adidas!
V ukrajinském městě Kamenec Podolský je muzeum (Кам'янець-Подільський державний історичний музей-заповідник), a to má ve sbírkách blíže nedatovanou (spíše však velmi pozdně-středověkou) košili. V každém kroužku jsou namísto jednoho hned dva nýty. Nýty jsou plně průchozí, nejedná se tedy o "sponky" které snad byly použity na pletivu z kostela v Gloucestershire.




Podepsán Bechler
Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art) v Novém Yorku má pod číslem 14.25.1540 ve svých sbírkách košili německého původu z 15. století, kterou dostalo darem v roce 1913. Kromě toho, že je celkem zachovalá (avšak bez jakýchkoliv dalších podrobností), má na sobě nápisové kroužky s (pravděpodobně) identifikací výrobce, a to jak z mosazi, tak ze železa:





Za větší slávu Boží
To samé muzeum (Metropolitan Museum of Art) koupilo v roce 2014 kroužkovou košili, patrně íránského původu z 16.století. Skládá se z dosti velkých kroužků - vnější průměr 17 mm, vnitřní průměr 11 mm Takže něco jako podložka M10. A na každém z nich je vyražen nápis... Je myslím naprosto zjevné, že nápis musel být ražen ještě před snýtováním - hlavičky křivky nápisu nekopírují:



Za ještě větší slávu Boží!
Stále ještě Metropolitní muzeum. Pod číslem 36.25.33 vede ve sbírkách košili patrně tureckého původu ze století sedmnáctého. Vnější průměr popsaných kroužků je 15.8 mm, jejich vnitřní průměr je 11.1 mm. Je to naprostá haluz, protože každý kroužek má nápis na líci, vzorek na rubu a dva nýty k tomu!!! Zdá se, že osmanská říše v té době netrpěla nedostatkem pracovní síly - holt turecké hospodářství...



Théta, to je písmeno!
Poslední, mě doposud neznámou kuriozitou jsou takzvané théta kroužky, pojmenované podle řeckého písmene ϴ. Pokud vím, jsou na některých zbrojích patrně indického původu. Na metodu jejich výroby panují dva rozdílné názory: dle jednoho jsou raženy z plechu, dle druhého jsou tvořeny z drátu naohýbaného do tvaru osmičky a následně kovářsky svařeného. Britské Royal Armouries na to měli v roce 2014 analytický projekt, bohužel už byl ze stránek stažen. V pletivu jsou théta kroužky pochopitelně střídány s nýtovanými. Posuďte sami dva příklady; první je ze 17, století, druhý z 18. století:








pátek 17. července 2015

4 mm ID - sága pokračuje

Když jsem před dvěma lety hlásil úspěch s výrobou prvního kroužku o vnitřním průměru 4 mm, myslel jsem, že se mi povede uplést trošku větší kus. Nestalo se tak, zejména proto že na brnířinu nemám vlastně vůbec čas :-) Snad se situace v dalších letech zlepší.

To samozřejmě neznamená, že na ni kašlu: něco kroužků se mi přeci jenom podařilo dokončit. Tak se pokochejte fotkami... to bílé na jedné z nich je Apple konektor pro nabíjení mobilů, pro srovnání relativní velikosti.